neděle 14. srpna 2016
Baťův muž v Indii toužil po svobodě
Příběh Františka Baránka, který pracoval 18 let v baťovské továrně v Indii, a zároveň snil o samostatném podnikání vyšel v příloze Česká pozice LN a najdete ho zde.
úterý 9. srpna 2016
Další výlet do Zlína
Plán na konec srpna je jasný: 24. ráno pojedu do Zlína. Tentokrát budu mít ubytování opravdu stylové: našla jsem si pronájem v baťovském domku, tak jsem zvědavá, jaké to bude.
Čeká mě výlet do archivu, kde si chci prostudovat haldy o Batanagaru, ve čtvrtek půjdu za panem Pokludou do univerzitního archivu a v pátek bude sraz absolventů baťovské školy. A v sobotu se z toho všeho budu probírat:)
středa 3. srpna 2016
To víte, že baťovci chodili na rande
Tak jsem včera
neodolala pokušení a šla. Nakonec to nebyla taková tortura. V
Celetné ulici otevřeli výstavu o Baťovi, pár reklam, pár bot a
replika jeho kanceláře. Po úvodních proslovech, kde představili
modelku, stylistu, herečku - jejich souvislost s baťovskou historií
mi nějak unikla - konečně něco zajímavého! Absolvent posledního
ročníku baťovské školy mladých mužů, pětaosmdesátiletý Jan
Viktora.
Ještě jsem ani neotevřela pusu a už mi vyprávěl:
"Disciplína byla moc přísná, náš vychovatel byl s námi
pořád, v práci i na internátě, ale to víte, že jsme chodili na
rande. Děvčata byla v jídelně v jednom patře, my ve druhém, tak
je vždycky někdo šel okouknout a pak jsme se domluvili, kdo z nás
to riskne a večer půjde se proplíží ven, a takhle jsme se
střídali. Po třech letech jsem dostal výuční list a přijali mě
do kurzu pro prodavače a to bylo něco! Měl jsem stálou zákaznici:
jeptišku. Vždycky když přišla do obchodu, ostatní se mi smáli
a volali: Honzíku, přišla tvoje jeptiška! Tak se jí pokaždé
ptám, jaké by si přála boty a ona že černé, ale nejdřív by
si vyzkoušela i jiné. Nosil jsem je snad půl hodiny, zelené,
modré, červené a pak vždycky skončila u černých. No a jednou,
to přišla taková...pohladila mě po ruce a říká: "Mladý
muži, já jsem švadlena, šiju doma, manžel jezdí na služební
cesty, tak vám vezmu míru". Koukám s otevřenou pusou jakože
...a bylo něco? A on se tak blaženě usmál a povídá "Jen si
vzpomínám, že měla dlouhý těžký zrzavý vlasy". Takových
historek chci slyšet víc! Koncem srpna se ve Zlíně koná sraz
jeho třídy, tak určitě pojedu.
I děti se zabaví
S voskovým Baťou se fotilo spoustu lidí, tahle slečna chtěla zapózovat s botou a pan Viktora říká: "To nemůžete držet tak nakřivo, musíte hezky rovně, jako když to nabízíte zákazníkovi"
Stylista, modelka a pan šéf. Jak souvisí s baťovskou historií to jsem nějak nepochopila.
A tady můj kamarád, fotograf Honza Jindra, který učí na katedře fotografie na zlínské univerzitě. Právě díky němu jsem se začala věnovat baťovské historii
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)







