Tři vagóny uhlí

Konečně hotovo! Od května se příběh Františka Baránka rozvinul takovým způsobem, že vždycky když jsem dočetla jeden jeho dopis, tak vyvstaly další otázky, další záhady. Nejdřív pátrání v Kanadě a později u jeho neteře, která bydlí ve Valašských Kloboukách. 

Nakonec jsem měla haldy přepsaných dopisů, účtenek, úředních listin a teď už "jen" sepsat článek. Bylo to jako skládat tři vagóny uhlí, přehazovat z jedné strany na druhou, pak zase znova a z jiného konce. Představovala jsem si jeho první roky v Kloboukách, dospívání u armády, nadšení ve Zlíně a pak práci v Indii. Nejvíc mě asi fascinuje jeho cesta do Kanady. V 55 letech tam začala jeho nová životní kapitola. I když nemohl dlouho sehnat práci - protože měl přízvuk, protože už nebyl nejmladší - nevzdával se, nerezignoval na aktivní život, stále něco podnikal, stále chystal nějaké novinky a zlepšováky. Už se moc těším, až se mi podaří sehnat někoho, kdo článek přeloží a dcery Františka si ho přečtou. Myslím, že budou překvapené, co vše se o tatínkovi dozví.