Včera sem vtrhla velká voda. Jedna sestra Zdena (Denise), druhá sestra Líba (Lee) a nejmladší Patricie. Ani jsem se nemusela nic ptát, začalo to samo: "vědělas, že táta nedodělal střední?" "ale to je nesmysl, však byl na univerzitě v Berlíně" "cože, v Berlíně? kde by se tam vzal?" "a kdy vlastně odjel do toho Zlína?" "nejel rovnou do Indie?" "a jak to bylo s tou svatbou? vždyť on si měl nejdřív brát tu paní Žítkovou a pak se to nějak zamotalo"
Můžete myslet na všechny možné zásady orální historie (ano, tenhle podivuhodný obor studuju), ale v reálu je pak stejně všechno jinak. Když tři lidi mluví přes sebe, je to jako na tenise: jenom koukám z jednoho na druhého, sledujete tu neskutečnou přestřelku vzpomínek a po očku číháte, jestli diktafon nahrává, protože tohle bych si nezapamatovala ni náhodou.
Můžete myslet na všechny možné zásady orální historie (ano, tenhle podivuhodný obor studuju), ale v reálu je pak stejně všechno jinak. Když tři lidi mluví přes sebe, je to jako na tenise: jenom koukám z jednoho na druhého, sledujete tu neskutečnou přestřelku vzpomínek a po očku číháte, jestli diktafon nahrává, protože tohle bych si nezapamatovala ni náhodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat